Heavy metal v hornickém muzeu

Putovní cíl: Hornické muzeum detail »

Aby bylo naše uhelné putování kompletní, bylo naší téměř povinností navštívit ještě landecké Hornické muzeum. Pokud chcete do Ostravy přivést cizince a vysvětlit jim, co ji dělá Ostravou, vezměte je do Vítkovic a do Hornického muzea. Na Landeku totiž najdete všechno – od lovců mamutů až po těžkotonážní těžební stroje.

V rámci našeho výletu jsme prošli dvě části expozice – podzemní model dolu Anselm a expozici důlního záchranářství. Každá mapuje trochu jinou část hornické historie a vzájemně se doplňují.

Model dolu byl v principu podobný jako ve Staříči, byl ale historicky zaměřený. Sfárali jsme dolů výtahem a pan průvodce nás přivítal slovy „Nacházíte se v hloubce patnáct set. Ale centimetrů“. No a pak jsme si mohli zopakovat znalosti nabyté z předchozích výletů. Sám jsem byl v Hornickém muzeu několikrát a můžu potvrdit, že pokud už o hornictví něco víte, je prohlídka ještě zajímavější. Průvodce totiž popisuje nejen práci havíře, ale hlavně, jak se měnila v průběhu let a jak vypadala v době, kdy ještě dole kopali naši pradědečkové. A jak už víme, nebylo to nic záviděníhodného. Pan průvodce (taky vysloužilý horník) se zmiňoval i o detailech, které by nás samy od sebe nenapadly – tak například záchody jsou v dole zbytečný luxus. Jak to havíři řešili, už necháme na vaší fantazii.

Zajímavý je taky způsob, jakým se v dole měřila koncentrace výbušného metanu. Když ještě neexistovala dost účinná čidla, která by to zjistila, nosili si s sebou pracovníci ptáčka v kleci. Ten se, pokud bylo ve vzduchu moc metanu, začal dusit a divoce sebou mávat, což bylo znamení k rychlému odchodu. Krom toho najdete v dole plno historických figurín, autentických strojů, ale i dobového nářadí a modelů šachet. Bonusem na konci prohlídky je ukázka pravé hornické tmy (po které se prý ne vždy podaří znovu rozsvítit) a pak vzhůru na další část výletu.

Tou byla v našem případě výstava důlního záchranářství. Málokdo si uvědomí, že důlní záchranářství znamená z velké části hlavně potápěčství, protože k záchraně horníků se záchranáři mnohdy museli dostat skrz vodu nebo přímo do ní. Mimo jiné si tedy můžete prohlédnout průřez potápěcí technikou, jak se vyvíjela v čase. Báňští záchranáři byli dokonce na tak vysoké úrovni, že byli schopni pomoct státu tam, kde si hasičští potápěči netroufli a zahraniční týmy si za podobné úkony účtovaly velké sumy peněz.

Co nás ale bavilo nejvíc, byla (jak jinak) překážková dráha, kde jsme si sami vyzkoušeli, jací záchranáři bychom byli. Překonávali jsme různé výškové rozdíly v úzkém prostoru a v co nejrychlejším čase.

Do expozice patří ale také např. staré sanitky, vybavení záchranářů nebo modely svítilen a hasicích přístrojů. Součástí je také místnost se stěnou věnovanou těm záchranářům, kteří při plnění své práce položili život - přesně 101 jmen.

No a v neposlední řadě jsme v areálu muzea viděli spoustu zajímavých věcí, které do žádné expozice nepatří, ale jsou volně vystaveny venku. Od strojů přes mamuty až po kapli a Harendu u Barborky - svým způsobem taky kapli. Většinu z nich si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Její adresu najdete na konci článku.

Areál taky zahrnuje výstavní vilu, o které toho moc říct nemůžeme, protože jsme v ní nebyli. Není ale vyloučeno, že se tam jednou podíváme. Hornické muzeum je totiž doopravdy nejkomplexnější místo, kde si můžete (tu černou) historii Ostravy nejen prohlédnout, ale taky osahat a vyzkoušet. Popisuje skoro všechny důležité aspekty těžebního průmyslu a zároveň je to zkrátka krásné místo k prohlédnutí. Tedy ideální pro výlet jakéhokoliv druhu.

Fotogalerie: http://mgo-sexta.rajce.idnes.cz/Hornicke_muzeum/

Fotografie a video

 

« Zpět