Jak nas učili rubať

Putovní cíl: Cvičná štola Dolu Paskov detail »

Zdař buch, deničku! V září jsme si byli prubnout hornický trenažér. Kdyby naši třídu poslali kopat uhlí do Staříče, museli bychom nejdřív projít tudy. Paskovská cvičná štola ve Staříči je věrná kopie skutečných důlních chodeb, a to s fungujícím vybavením. Jediný rozdíl je hloubka (jen asi pět metrů pod zemí) a osvětlení, které ve skutečném dole není. Zářijové záplavy bohužel část štoly zatopily, většina nám ale byla přístupná.

Tam kde končila naše cesta v dole Michal (tedy těsně před vstupem do jámy), tam začínala v Paskově. Ještě jsme se ani nerozkoukali a už jsme byli u přileb a dýchacích přístrojů a mohli začít kopat. Pan průvodce, vysloužilý havíř, nám vysvětlil, co kolem sebe vidíme. Například všudypřítomné trubky, táhnoucí se podél stropu. Skutečný důl Paskov je totiž plný metanu, který se z něj odčerpává a dále využívá – třeba k topení. Potrubí s metanem je barevně rozlišené od ventilace. Důl je elektrifikován, má dole vlastní trafo. A když říkám trafo, myslím tím několikatunovou potvoru, která zároveň musí splňovat přísné bezpečnostní normy. Taky jsme tady našli rachotící pásy na převoz materiálu, které sice jezdí celkem pomalu, mohou ale způsobit vážná zranění. A tím výčet těžkých strojů nekončí, k těžbě se jich využívá spousta.

Naučili jsme se taky, jak vypadá samotný těžební proces - že se razí dvě křídla zároveň a jak se nejprve navrtává, pak odpaluje, pak uklízí a zajišťuje chodba. Jeden kamenný blok, jaký se používá k vyztužení stěn, jsme si mohli zkusit zvednout a žádná sranda to nebyla. Obzvlášť působivý pak byl obří vrtací stroj – jak jinak než originál. V rámci tréninku se s ním ale nevrtá do zdi, nýbrž do malých špuntů. Zkušení horníci si prý občas udělají soutěž a vrtají špunty na čas. Součástí štoly je ostatně i salónek, ve kterém se po předchozí domluvě mohou pořádat různé akce a oslavy – ten samozřejmě ve skutečných dolech taky nenajdete.

Vrcholem prohlídky byl porub. Tedy asi metr vysoká chodba, ve které horníci pracovali. Kdo si na porub nevěřil, mohl jej obejít, protože už jen projít nízkou chodbou dá docela zabrat. Děsila mě představa, že tady havíři stráví třeba několik hodin v padesátistupňovém vedru s plnou výstrojí. Navíc ve tmě se spoustou řvoucích přístrojů, o které se musí starat. Taková směna není jen tak pro někoho.

Než nás pak autobus odvezl zpátky do Ostravy, chvilku jsme čekali na zastávce s horníky, kteří se vraceli po šichtě z opravdového dolu. Řasy od uhelného prachu vypadaly, jako by je měli nalíčené a oči měli zarudlé. Člověk si uvědomí, jaké podmínky tam dole jsou, až když tyhle chlapíky vážně potká. A pochopí, že to není práce pro ořezávátka…

Fotogalerie: http://mgo-sexta.rajce.idnes.cz/Dul_Paskov/

Fotografie a video

 

« Zpět