NAŠLI JSME OPRAVDOVOU DŽUNGLI

Putovní cíl: Pavilon drápkatých opiček v ZOO detail »

Ostrava, 16.10.2010, sobota

Naše původní výprava měla dospět do Fulneku k naučné stezce Člověče, zastav se. Jenže to bychom museli stihnout tramvaj, která by nás k vybranému vlaku odvezla. Nevzdali jsme to. Tento den jsme si přeci zadali pro putování. Jako náhradní cíl nás zlákala ostravská ZOO a její pavilon drápkatých opiček.

Hned v začátku návštěvy ZOO s námi komunikovala 3 zvířata. Prvním byl jeřáb bělošíjí. Jeho reakce na mnou vytaženou svačinu pro naše účely byla opravdu nečekaná. Jestřáb, který byl v úrovni pod námi a dělil nás pouze dřevěný plotek, se vznesl nad nás, divoce mlátící křídli. Asi jsme byli v šoku, protože ani jeden jsme pak neuměli sobě navzájem popsat, cože se tam přesně dělo. Ale asi něco takového, že jiný jestřáb stáhl toho prvního zobákem k zemi. Ti dva se pak ještě chvíli honili po ohradě. No, už nevytahuju svačinu před zvířaty! Že by to jen námluvy byly? Druhým, neverbálně vyjadřujícím zvířetem směrem k nám, bylo prase domácí. Focení z větší blízky se mu opravdu nelíbilo. Nabral rypákem všechno možné zpod sebe a vyhodil to prudkým pohybem hlavy na nás. Třetím byl kůň domácí. Snažil se nás dotýkat svou hlavou a když jsme zrovna nezareagovali (možná chtěl pohladit, kdo ví), tak nás oba ze všech sil oprskal svými slinami…. Žádnou z těchto situací se nám bohužel nepodařilo zaznamenat fotografií či videem…. Doma se u nás hned pralo a sprchovalo se, ale výlet stál za to.

Pavilon drápkatých opiček jsme navštívili poté, co jsme shlédli krmení papoušků. Paní ošetřovatelka nám kladla všem na srdce, ať dobře zvažujeme volbu papouška. Dožijí se mnoha let a na svém pánovi lpí. Moc hezké to krmení bylo. Paní příjemně povídala a papoušek ji měl očividně velmi v oblibě.
Nečekali jsme, že pavilon drápkatých opiček bude vevnitř tak krásný a opravdový. Atmosféra v něm díky vizuálnímu i zvukovému vybavení umocňovala pocit, že se nacházíme někde v pralese. Popravdě napsáno, pořád jsme se ohlíželi, odkud na nás něco vyleze… Opičky, ryby, žabky, pavouk sklípkan i šváby (že jsou tak velcí, to jsme nevěděli) - nám dávali krásu i nejistotu z představy pobytu v jejich přirozeném prostředí. Opravdu povedený pavilon. Moc se nám tam líbilo.

Z venku nás přes sklo dveří sledoval místní páv, kterého jsme už předtím několikrát v areálu ZOO potkali. Asi místní ochranka…

Jen medvědy jsme neviděli. U starého výběhu dle vzkazu se Max s Olinou přestěhovali do nového prostoru v tzv. Čitvánu. No, neměli jsme na ně štěstí. Tak tedy někdy příště.

Fotografie a video

 

« Zpět