NÁVŠTĚVA HORNICKÉHO MUZEA V OSTRAVĚ PETŘKOVICÍCH

Putovní cíl: Hornické muzeum detail »

Jedneho čtvrtečniho ostravskeho fajně inverzniho rana sme se cela grupa devaťaku ze zakladky z Vraťasu vydali na atraktivni vylet do tych Petřkovic za Ostravu. Tož fajně tam bylo, ale naš cil byl o kus dal. Jak sme vylezli z busu čislo 34, tak sme si nebyli uplně jisti, která je ta spravna cesta, ale jedna fajna baba z naši třidy se tam vyzna, tak sme nakonec došli do teho fajneho hornickeho muzea. Po cestě sme zbalili jedneho kocura, ale bo sme zrovna neměli vuřt, tak nas zas opustil. Zadarmo ani kuře něhrabe, no ni?!
Za chvilu sme došli k te braně, na kere bylo napsane Důl Anselm a bylo to tu. Naš pokladnik Borůvka kupil bilety. My ostatni sme kratili chvilu blbnutim na odstavenym vlaku, kaj sme zavřeli Beránka, ale on nas překvapil svoju kondiciju a vylezl oknem. S biletami v kapse sme se vydali na začatek prohlidky.
Naš orientačni smysl nam řikal di k temu vysokemu dulnimu kominu, tak sme šli ku kominu. Za chvilu sme šťastně dorazili až ku pavilonu dulniho zachranařstvi a tam stal taky fajny chlopek, kerý nas chtel ručně napomenuť, estli budeme rušiť prohlidku nebo buděme drzi. Ale bo mame taku fajnu třidni, tak se mu to nepovedlo. Prohlidku sme začali v pietni mistnosti, kera byla fakt slavnostni. Na druhé stěně ve vyloze sme videli také fajne vysavače. Ale pan pruvodce se s nami podělil o pro nas šokujici informaciju, že to něsu vysavače, ale také fajne dychaci stroje na pleca. Tuž sme zas byli o něco chytřejši. V dalši mistnosti to bylo jak na modni přehlidce zachranařskych obleku, hlavně potapěčsky oblek a železne buty byly fakt užasne. Enem sme nemohli pochopiť, proč všecky ty obleky byly take obrovske. Asi všeci zachranaři su fakt pořadni chlopi. Ti aktivnějši z nas si na trenažeru vyzkušali vycvik hornickeho zachranařa. Borůvka se dycky do všeckeho hrňe a fčil sa mu to vyplatilo, bo za svoju odvahu dostal odznak dulniho zachranařa. Tym skončila prvni časť prohlidky a pan pruvodce nam už řikal přatele. Tak to fajně skončilo.

Z druhe časti prohlidky sme byli trochu něrvozni, bo všeci řikali, že buděme farať do ďury. Hned na začatku nas zavřeli do take male klece jak čtvrtka naši male šatně ve škole a bylo to tu. Namačkane jak sardinky nas zarolovali pletivem , dvakrát zazvonili na jakysi zvon a farali sme. Nebylo to zas tak nepřijemne se mačkať v ramci naši fajne třidy. A faralo se fakt enem kusek pod zem. V zakonzervovanym dole sme byli všeci poprve, a tak to bylo pro nas všecko nove. Překvapilo nas, jaka je tam zima, malo světla aji luftu, vlhko a celkově nevlidno. A potom ty pracovni podminky haviřu, co pul šichty kleči, leži něbo se plazi, nam uplně vyrazily dych. Na koncu prohlidky nam bylo všeckym jasne, že byť haviřem něni pro každeho. Jejich těžku robotu připominaly aji figuriny, keré su tam naaranžovane a kerych se někere slabši povahy i zlekly. A po hodině vykladani nam na chvilu aji zhasli, abyzme viděli, jaka je tam tma. To byl fakt zažitek, bo někeři něposluchali pruvodca a potom měli problemy. Propukli panice,fakt že enem do te doby, než potkali prvni slup. Tož ale jak zas rožli, tak sme se rychle vzpamatovali, posbirali se ze země a jeli zas tu fajnu mašinu navrch.
A byli sme na koncu cele prohlidky a až včil nam došlo, jaky mame obrovsky hlad. Bo všecko je krasne, ale gdyž je hlad, tak to ide všecko stranu, bo to ide o život , no ni?! Eště v arealu hornickeho muzea sme potkali mamuta, to sme eště nikdo nejedli a hned sme mudrovali, jak ho ulovime. Ale byl tam jakysi pravěky lovec, kery na ňho liči nějaky ten patek a absolutně něsuhlasil s tym, že by se měl s nami o teho mamuta poděliť. A bo měl tělo jak Arnold Schwarzeněger a v ruce jakysi velky patyk, tak sme všeci rychle uznali, že ma pravdu. Fčil nězbylo než totalně vyjesť všecky parky v rohliku v tenisovym klubu v dolni časti arealu hornickeho muzea. Aspoň sme viděli zaramovane dlaně teho slavneho českeho tenisty Ivana Lendla. A bo s plnym břuchem je hned cely svět krasnějši, tak aji cesta domu byla vesela a šťastna.
Nězbyva než se rozlučiť, jak nas pruvodci v hornickym muzeu naučili. Tož zdravime všecky učastniky fajneho projektu OKD Po stopach OKD haviřskym pozdravem Zdař Buh!

Fotografie a video

 

« Zpět