Ztraceni

Putovní cíl: Naučná stezka Ostrava, Halda Ema detail »

Pojďme se projít, říkám manželovi jednoho krásného dne. A kam? zní lakonická odpověď. Nevím - zajdeme na hřbitov, pak zadem po trase č. 106 a vyjdeme nad zologickou.

Tak jo. Vzali jsme psa a šli. Bylo pěkně, sluníčko ještě trošku hřálo a přitom foukal větřík. Došli jsme až nad zologickou, ale se psem by nás dovnitř stejně nepustili, a tak jsme naši trasu ztočili na Najmanskou. Vyjdeme si na ten největší kopec Ostravy, říkám manželovi. A tak jsme šli. Cesta byla celkem skvělá - hmm něco mezi starým asvaltem a štěrkem. Dobrý. A to jako vede až nahoru, jo?

Co myslíte? Jasně že nevedlo. Z ničeho nic jsme se vynořili u vrátnice Dolu Petr Bezruč. Vrátný na nás koukal jako na zjevení a jeho německý ovčák taky netušil, která bije. Jen co spatřil našeho hafíka (dneska už máme jiného), začal tak zuřivě štěkat - no ještě že byl uvázaný. Jinak by sežral snad i Karkulku s babičkou a postelí. Vrátný nás teda milostivě vypustil ven a my se vydali po Michálkovické zpět domů.

Po cestě jsme uvažovali, kde soudruzi z NDR udělali chybu. Prostě zapoměli zahnout, říkal manžel.

No a po druhé jsme to našli. :-)

Fotografie a video

« Zpět

---